ondřej kasan

blog

březen
19.
2012

Reformy

Už asi rok chci napsat do blogu něco k reformám. I když se u nás od dob listopadu 89 neustále něco reformuje, z málo čeho mám pocit, že se opravdu něco zreformovalo. U moci se střídají dvě velké státostrany za doprovodu koaličních partnerů. Jsou kompromisy z toho vzniklé příčinami absence tahu na branku?

Reforma má základ ve slovech utvořit či změnit formu. Od reforem si slibuji především právě přetvoření formy a vzniku něčeho nového, u čeho se rozloučíme s minulostí. Ačkoli jsem mírným příklonem spíš zastánce idejí pravicových hodnot proti levicovému populismu, nejsem přesvědčen, že bychom zažívali období opravdových reforem, změn a náprav. Čím dál více mám pocit, že se pouze zmítáme v nových skutečnostech ekonomické nepřízně a v ní se adaptujeme. Z reforem pak navenek zůstává pouze přízrak neustálého omezování, škrtů, úspor, zavádění nových daní, poplatků a zvyšování těch stávajících. V poslední době přístup ke zdaňování přerostl z mého pohledu až do podoby, kterou dělávají zpravidla levicové vlády. Rušení podpory, škrtání a další omezování vede ke sevření nůžek, kde už nezbyde nic. V důsledku podle známého hesla „kde není nic, tam ani smrt nebere“. Drastickým seškrtáním na straně jedné a zvyšováním nákladů na straně druhé se spíš smyčka uzavírá, uzavírá se tak prostor pro růst a možnosti. Uzavírá se tak bludný kruh, kdy důsledek plodí příčiny k dalším konsekvenčním důsledkům, stále dokola. Salámovou metodou.
 
Nejsem zastáncem žití na dluh, hlavně proto, že lidé to zpravidla neumí a stát už vůbec ne. Nejsem ani zastáncem levicového přístupu vysokého přerozdělování prostředků, které je náchylné na zneužívání, plýtvání a roztáčení spirály zadlužování. Možná jsem stále idealista, ale hlubší příčina leží jinde. I když je možné, že nečitelný stav někomu vyhovuje a nemá zájem to měnit.
 
Česká politika a společnost je neustále v marasmu, do něhož jsme upadli dlouhými desítkami let trvající devastace mravnosti zejména za socialismu, která se promítá v neutuchající přítomnosti otevřeně skrytého klientelismu a korupce na všech úrovních společnosti. Nejde jen o ty nahoře. Je potřeba se dívat i kolem sebe a v užším slova smyslu – do jaké míry jsme schopni korupčního jednání i my sami v malém. A jak si vůči tomu utváříme ctnost poctivého jednání, na všech frontách svého každodenního života.
 
K tomu má dopomáhat právní a společenské klima. Reformy musí začít právě v tomto, aby další reformy získaly důvěryhodnost. Je potřeba, aby stát byl jednoduchý, čitelný, srozumitelný. Aby byl vnímán jako autorita, právo a zastání. Čím jednodušší a rychlejší stát a pravidla, tím méně prostoru pro korupce, klientelismus a malé domů. Jednoduchý systém může snáze generovat strukturální omezení nákladů. Tudy musí jít úspory především, spolu s jasně definovanou odpovědností a transparentností na místech, která jsou odpovědná. Odpovědnost za činy a rozhodnutí musí nést konkrétní lidé, kteří musí umět nést důsledky svého úmyslného jednání.
 
Jinak to pořád bude o tom, že všechno zas projde a vyjde do ztracena.
 
Národ je mravně zdegenerovaný, zavrhující své křesťanské kořeny, v bezvěrectví opovrhuje vším duchovním a ctnostným. Komunismus zafungoval „výborně“. I v tom, že by spousta lidí ráda vrátila jeho perverzní pořádky.