ondřej kasan

blog

prosinec
20.
2011

Pokojné vánoční svátky 2011

Pokoj Vám přátelé,

jako každý čas s blížícími s Vánočními svátky i konce roku, je i letos tato chvíle a tyto řádky mou tradiční zastávkou a zamyšlením, kterou chci věnovat vám všem. Nosnou myšlenku chystaného textu jsem si v sobě nosil několik posledních týdnů a měsíců. Nicméně do ní nakonec vstoupilo a ovlivnilo úmrtí Václava Havla.

Nechci psát ve vztahu k němu hodnocení jeho činnosti, politiky, disidentské role či uměleckého působení, na to jsou jiní a povolanější. Beztak v médiích je napsána spousta nejrůznějších článků. Chci se ale víc vrátit k jeho osobnosti jako člověka. Nikdy jsem neměl možnost se s ním setkat osobně tváří v tvář, ale i zprostředkované dojmy ve mně zanechávaly pocit výjimečného charakteru. Výjimečného natolik, že jsem i cítil blízkost přítele, kterého znám odjakživa (i když v mém případě je blízkost možná dána i tím, že narozeniny slavil o den později než já, byl i stejná povahová Váha). Václav Havel byl člověk navýsost lidským, autentickým, humanistickým. Věděl o svých nedokonalostech, nesmělosti, byl pln zdravých pochybností sám o sobě. Dokázal formulovat čisté myšlenky i proti proudu, být morální autoritou, ačkoli o žádnou autoritu před světem nestál, zůstával skromným, ani ve světě slávy neuměl chodit. Měl rád lehkou sebeironii, aby dával radost a úsměv druhým, věřil v naději a dobré.

Václav Havel do mé původní myšlenky vstoupil možná v “pravý čas”, možná do jisté míry není náhodou osudu, aby své spoluobčany probral v době adventní a vánoční. Aby se sešla citlivost toho, co nám zanechal, spolu s citlivostí vánočních svátků. Myslím si, že nám krom všeho hmatalelného zanechal svou lidskost, aby v nás znovu probouzel vzpřímení charakteru, poctivosti a pravdy. Abychom dokázali být sami sebou, přinášeli dobro lidem, nejen dobré vůle.

Má původní myšlenka se týkala pozorování, o kterém jsem s mnohými z vás v průběhu letoška mluvil. Totiž, že mi přijde, že se společnost v posledním roce a půl až dvou nějak mění. Nemám to dodnes přesně popsané, ale vnímám, že lidé se více uzavírají, individualizují, přestávají mít aktivní zájem na věcech, podílet se na něčem, být součástí něčeho, podílet se na zdaru, úspěchu, růstu. I sčítání lidi to ukázalo. Upadají do pasivity malého okruhu bezprostředního zájmu a požitku. Bezesporu se na tom podílí i obligátní výmluvnost typu “nemám pořád čas” či stesky na krize nejrůznějšího ekonomického či politického druhu. Sami sebe ale vyčleňují z krize mravní a krize duchovních hodnot. Právě největší podstata toho, kým jsme především, leží v nás, na našem rozhodnutí. Pro onu každodenní lidskost, velkorysost, otevřenost, vstřícnost, účast, ale také pokoru a vděčnost. Před druhými a před sebou samými. V tomto se setkává moje poznání a přání s inspirací charakteru, kterým byl Václav Havel.

Přeji vám, aby se dařilo probouzet vaši lidskost, vlídnost, bezprostřednost a sounáležitost, nejen o nadcházejících vánočních svátcích, ale také v novém roce 2012. Nezapomínejte na to, že není malých činů a skutků, ale každé dobro a laskavost, které z vás bude vyzařovat, má smysl a může měnit svět. Neodkazujte se na druhé, ale buďte sami aktivním činitelem. I pro vás samotné.

Váš Ondra


“Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.”