ondřej kasan

blog

duben
18.
2010

Islandská sopka Eyjafjallajökull

Poslední dny je zpravodajství bohaté na zvláštní a výjimečné události. Mezi ně patři i chrlení popela ze sopky Eyjafjallajökull na Islandu. Dovedlo mě to k několika úvahám.

Předně jsem si uvědomil, jak je Země velmi malá. Když aktivita pro laického tuzemčana nějakého lokálního vulkánu kdesi daleko má vliv na to, že se díky mraku popela zastaví na několik dní letecká doprava skoro nad celou Evropou. Na druhou stranu, do jaké míry tento následek zasáhl do našich životů? Je tedy lidstvo opravdu existenčně závislé na aeroplánech? A další věc, kterou jsem si uvědomil znovu, že civilizace a planeta je velmi citlivá a zranitelná, co se všechno může v jeden okamžik stát. Že máme horkou půdu pod nohama, vozíme se na natlakované živé doutnající kouli, která se může kdykoli rozprsknout a katapultovat nás třeba k Marsu. Závěr? Pokora a úcta především.