ondřej kasan

blog

prosinec
20.
2009

Pokojné vánoční svátky 2009

Asi jste možná zavaleni a unuděni klišovitými a frázovitými přáními mezi lidmi, podporovaných reklamou a staženými často do dvou ufofrovaných slov "veselé vánoce", možná spolu se stiskem ruky, ve kterém ale nevěříte přiliš v upřímnost a lidskost. Tomu bych se rád vyhnul, mimo jiné i proto, že moderní doba si v sobě nese krizi identity svátků, nejen vánočních.

Všichni z nás už za svůj život zažili mnohé Vánoce, na některé vzpomínáme rádi, na některé o něco méně. Některé nám přijdou už hodně vzdálené, některé jsou jako včera. Mnohé Vánoce máme spojené s různými událostmi a lidmi. Nejraději asi každý z nás vzpomíná na vánoční čas v dobách svého dětství - kdo by si nepřál se vrátit..?

Mnozí se proto znovu těší na Vánoce, možná i pro tu naději, kdy se aspoň na okamžik zas vrátí ten zasněný dětský čas, ať už pro ně samé nebo pro další děti, potomky, v další generaci. Jiní se na Vánoce netěší, nemají proč, není co slavit, možná se až příliš nechávají zahltit vnějším světem - ať už v kontrastu s tím, jak vánoce nechtějí žít jako ostatní, nebo právě že byli nuceni splynout (povinnosti, uklízeni, nákupy, horečnatost atd.), v cynismu a chladu.

Vánoce jsou ale časem v nás. Časem, který nám byl dán, už před dvěma tisíci roky. Časem příležitosti, jak se dokážeme zbrzdit. Zastavit. Proměnit. Naslouchat. Naslouchat vánočním zvukům. A naslouchat tichu. Možná byste nevěřili, že ticho někdy může být tak krásné (nejhezčí zažívávám právě při návratu z půlnoční). Protože v tom mnohdy bývá naslouchání srdci, nejdřív tomu svému. Otevírá to bránu v nás. Bránu lidskosti. Bránu od nás k druhým, a od druhým k nám. Touha chvíle a důvěra opravdového mezlidského otevření, pro které není možná po celý rok prostor a příležitost. Od sobectví k lásce. Všude tam, kde se pohybujeme, a všude tam, kam nás posílá osud... Mezi svými, blízkými, i vzdálenými lidmi. Příležitost jak pro nás samotné, tak i pro druhé. Nezapomínejme, že věci nejsou jen tak... To dokázalo jedno malé dítě. Dál pak záleží i na nás samotných.

Ať už jsou pro vás následující dny svátky tradic, svátky rodiny, svátky zastavení, či svátky obdarovávání nebo koneckonců svátky ve své nejniternější podstatě - svátky křesťanské s Narozením Krista - přeji vám nejen za sebe jejich hezké prožití, naplnění. Ať ve vás zůstane dotek těch okamžiků co nejdéle, do dalších všedních dnů, na prahu roku 2010.

Ondra