ondřej kasan

blog

červenec
8.
2009

Deset let mobilního telefonu

Dnes je to přesně deset let, co mám mobilní telefon. Tedy ne ten samý, co jsem si pořídil tehdy (Nokia 5110, která se mimochodem dodnes potuluje příbuzenstvem jako servisní telefon).

Je to deset let, co mám jedno hlavní telefonní číslo (a pravda, za tu dobu jich přibylo ještě asi šest, abych lidi dostatečně dezorientovával, halíře mě šetřit nebaví, ale když na jednom telefonátu máte možnost ušetřit pade a víc, tak proč ne).

Pamatuju si tehdy, že to bylo velmi zvláštní, že člověk najednou měl u sebe nějakou takovou krabičku, na kterou musel dávat pozor. Brát ji všude, "co kdyby náhodou někdo volal". Možná taky proto, že tehdy nešel zrušit záznamník (vlastnost Twistu), což časem bylo možné deaktivovat (a hned jsem to udělal, nesnáším záznamníky). Postupem času se to usadilo, mobil vedle už nebyl tak výjimečný. Byť tehdy ještě mobil obecně nebyl tak běžný (mobiloidních uživatelů bylo asi teprv necelý milion a Oskar -dnešní Vodafone- přišel na trh až za půl roku, na jaře 2000).

Postupem let a zejména po škole v pracovním procesu, jsem zjistil, že mě telefonování nebaví. Nebaví proto, že prakticky každý telefonát nevěstí nic dobrého, vyplyne z toho jen komplikace, práce, přeházení naplánovaných věcí. A když vám ten samý člověk zavolá v jeden den pětkrát a dohromady "na drátě" spolu strávíte i několik hodin, je pak jasné, že z (pracovního) dne toho moc nezbyde a oblibě telefonování to nepřidá. Snesu ještě SMS a raději e-maily, člověk může reagovat v klidu a víc v pohodě.

Takže pokud máte pocit, že se telefonování vyhýbám, tak mějte se mnou soucit a pochopení. A hlavně mi nevolejte s přáním k desetiletému výročí vlastnictví mobilu :-)